kapitola: podceňovaný Auckland

Kia Ora,

přiletěla jsem ráno a po skoro dvou dnech na cestě měla jít logicky hned spát. Místo toho jsem ale přijela na hostel, odhodila batoh, udělala ze sebe člověka, vyrazila do velkoměsta. Ráda bych řekla, že jsem se tak učinila, abych pokořila jet leg a rovnou se přenastavila na novozélandský čas. Pravdou ovšem je, že jsem se místo spaní rozhodla někde v centru vystopovat svého oblíbeného komika Trevora Noaha, který ve městě den před mým příletem vystupoval. Trevora jsem nepotkala. Zato jsem ale objevila kouzlo Aucklandu.

Před tímhle městem mě všichni varovali. Že se mi tam nebude líbit a že budu chtít hned vypadnout. Proto jsem si taky v hostelu zabookovala jenom dvě noci. A ano, déle bych asi zůstat nepotřebovala, ale stejně nemůžu odsouhlasit negativní pověst, která Auckland předchází. Za mě je to celkem fajn místo.

Zvládla jsem projít Albert Park a vysokoškolský kampus plný zeleně přímo uprostřed města, ulici Quay Street obklopenou bary a restauracemi z jedné strany a moly z druhé. Místní si u venkovních stolů užívali sluníčka. Racci a hudba a konverzace v angličtině. Usmívala od ucha k uchu. Dokud mi nezačaly padat oči.

Odplazila jsem se na hostel a ve vteřině padla únavou. Spala jsem rovných dvanáct hodin, což je i čas, který mě dělí od domova. Probudila jsem se odpočatá, jet lag mě zázrakem minul. Zásluhy přičítám Trevorovi a taky cestovnímu polštářku, díky kterému jsem prospala téměř celé dva lety. Dřív jsem jím pohrdala, od teď na něj nedám dopustit. Akorát teda tenhle konkrétní už nejspíš nikdy nepoužiju, protože se v mezi letových časech pravidelně uvolňoval z poutka batohu, a proválel tak podlahy záchodků tří kontinentů.

V Aucklandu dál doporučuju navštívit Ponsonby Road, ulici trochu stranou centru. Najdete tam spoustu vintage obchůdků, skrytých kaváren, antikvariátů. Dál jsem stihla ještě vyhlídku Mount Eden, kam jsme se vydaly se spolubydlící z hostelu. Odtamtud je krásně vidět celý Auckland.

Kdybyste se mě zeptali, co je na Aucklandu tak speciálního, řekla bych, že nic. Kouzlo města totiž tkví v nulových očekáváních, se kterými tam přijedete. Takže jestli máte cestu na Zéland v plánu, Auckland nevynechejte, byť jen jako dvoudenní zastávku. Budu vám manifestovat hezké počasí a fajn lidi. Protože ve finále asi vždycky záleží hlavně na okolnostech, které si ve vzpomínkách k danému místu připíšete (což se mi záhy potvrdilo i ve všemi kromě mě milovaném městě, ve Wellingtonu).

Kat.eřina