Porto, 4. října 2023

Buen Camino,

mám škebli! Je těžká a zbytná, ale musela jsem ji mít. Protože nějaká paní v katedrále v Portu si ji koupila přede mnou. Pak se na mě hezky usmála a řekla Buen Camino. Znalecky jsem taky řekla Buen Camino a za rohem si rychle vygooglila význam. Je to oficiální pozdrav poutníků. Nezáleží, odkud jste nebo jakým jazykem mluvíte. Buen Camino z vás automaticky dělá parťáky přes bažiny či podél dálnice.

Jsem nervózní, nemůžu spát. Nechápu, co to vlastně dělám. Na poslední chvíli jsem si v Rakousku koupila nové boty. Bojím se, že jsem je dostatečně nerozchodila. Přemýšlím, jestli to ujdu v pantoflích. Dneska jsem v nich v Portu našlapala 24 kilometrů. Protože jsem trubka, který nedošlo, že by si možná měla odpočinout, když ji čekají dva týdny pekelný srandy. Ale co by to bylo za cvičení bez rozcvičky, že?

Bojím se, že mě začne bolet palec. Tak googluju autobusy a už teď si říkám, že asi nějaký části přejedu. Přece jenom je to o mojí vlastní cestě. Můžu si na ní dělat, co chci.

Taky se bojím, že nenajdu ubytování nebo že nenajdu kamarády nebo že najdu ubytování i kamarády, ale všichni tam budou prdět a smrdět, a já zjistím, že jsem holka z Prahy, která na tohle dobrodrůžo vlastně vůbec není stavěná.

Ale.

Batoh je zabalený. Oblečení je připravené. Pastel de nata k snídani čeká, až ho přesně za sedm hodin sním. A pak prostě půjdu. Držte mi palce.

Kat.eřina