Mos, 10. října 2023

Buen Camino,

včera jsem vám nenapsala, kde jsem v Tui nocovala. A to tak trochu záměrně. Albergue tvořil součást budovy, která sloužila pravděpodobně jako klášter. Dopis jsem psala večer v křesílkách na chodbě, abych světlem obrazovky nerušila ostatní poutníky při spánku. A přesně v 10 mi na férovku zhasli. Což bylo dost strašidelný. Ubytovna neměla ani kuchyň, ale byla pěkná, to jo. Jenom v něčem taková jiná než všechny předchozí, tajemná. Ne že bych se bála, ale ty mystické energie tam stoprocentně proudily, a podle mě to vnímali i všichni ostatní, proto si nikdo s nikým nepovídal, a já tak zažila nejtišší a nejklidnější večer.

Ranní poutnické závody ale probíhají i ve Španělsku. Navíc nás z albergue vyhazují ve stejný čas jako v Portugalsku, tedy v 8 ráno. Jenže zatímco Portugalcům svítá okolo 7:30, Španělé zachytí první sluneční paprsky až v půl deváté, tudíž jsou poutníci nuceni odcházet do tmy. Přijde mi to dost nelogický, třeba zítra máme hned první etapu projít lesem. Ještěže mám s sebou čelovku.

Můj mobil ráno taky panikařil. Pořád nevěděl, ve kterém státě se nachází. Od T-Mobilu mi přišlo asi deset uvítacích esemesek. Mobil mě sice správně vzbudil v 7 hodin španělského času, ale když jsem po něm chtěla připomenout, že za 15 minut musím odcházet, nepochopil, protože podle něj bylo najednou teprve 6:45. Jestli se v tom ztrácíte, tak nebojte, já byla ráno taky zmatená. A z albergue vystřelila v 7:58 v pantoflích a s mokrým zašpendlíkovaným prádlem v ruce.

Nechtělo se mi jít městem ve tmě, tak jsem si místo toho udělala radost a v místní čokoládovně si k snídani objednala první churros Camina. Z Tui jsem odcházela chvíli před devátou, obloha zatím krásně zrůžověla.

Tui je nádherné město, opravdu tajuplné. Taková pevnost na kopci. Vysoké kamenné zdi, malé úzké uličky. Spousta schodů.