Pontevedra, 11. října 2023

Buen Camino,

dneska byl zas jeden moc hezký, dlouhý den. Jsem ve městě Pontevedra, prošla jsem městy Redondela a Vilaboa, celkem přesných 28 kilometrů. Pontevedra je ale tak pěkná, že se tento počet v pantoflích a bez batohu zvedl ještě na 36.4.

Do Santiaga zbývá 63 kilometrů. Teoreticky by se to dalo zvládnout už v pátek, prakticky to vypadá spíš na sobotu. Uvidím, na jakou vzdálenost se budu cítit zítra. Dopředu mě žene představa, že v pátek začne pršet, tudíž je zítra poslední den, kdy si můžu umýt hlavu s klidným vědomím, že uschne.

Ráno jsem z letáku na autobusové zastávce pochopila, že se jen pár kilometrů za albergue nějakému místnímu Španělovi zatoulala podle fotky roztomile vypadající rotvajlerka Kenya. Od toho okamžiku až do Redondely jsem myslela jen na to, za kterou zatáčkou Keňu potkám. Pro větší pocit bezpečí jsem ze země sebrala nejbližší klacek. K němu jsem si ale bohužel velmi rychle vytvořila silnou emocionální vazbu, jelikož jsem si s tou dřevěnou holí najednou připadala jako chodící definice instagramového poutníka. Nejdřív jsem tedy dva kilometry přemýšlela, jak hůl převezu do Prahy, následně jsem ovšem další dva kilometry přemítala, jestli bych ten debilní klacek neměla radši zahodit, protože s každým krokem přidával na váze a zařezával mi třísky do dlaní. Sbohem jsem mu dala ještě před Redondelou, Keňu jsem nepotkala.

V Redondele padlo druhé churros camina, hodnotím ho jako lepší než to v Tui.