Camino, den 9
Cruces, 13. října 2023
Buen Camino,
dneska to bude jenom krátký dopis. Protože dneska se toho moc nestalo. Pršelo, šlo se krásně. Byl to nejhezčí den celé mé poutě.
Ta zítra končí. Ušla jsem 29.9 kilometru, jsem ve městě (vesnici) Cruces, jenom 18 kilometrů před Santiagem.
Nechápu, že ta katedrála, kam se všichni ženeme, je tak blízko.
Ráno jsem nechala všechny odejít. A pak šla sama v dešti. Pořád jsem sice někoho míjela, ale nevadilo mi to. Dneska jsem se dokázala uzávorkovat.
Cesta vedla hlavně lesem, menšími vesnicemi. Zastavila jsem se ve dvou krásných kavárnách. V jedné si dala latte, první za celé Camino. Ve druhé empanadu s tuňákem.
Opravdu to byl den plný dojmů a myšlenek a všeho dohromady, asi jak se blíží cíl. Nějak mi to teď nejde sepsat. Ani žádný vtip mě nenapadá. Dokonce i těm cyklistům jsem odpustila, když jsem je viděla, jak byli chudáci celí od bahna. A nejmladšímu mohlo být tak maximálně šest let! Nejmenší poutník, řekla bych. Ale to samé možná dneska hádali ostatní poutníci o mé ledvince, která pod pláštěnkou vypadala na plod tři měsíce před porodem.
Napíšu už jenom tohle a půjdu spát: v jednu chvíli jsem chtěla znamení, na něco jsem potřebovala odpovědět. Zastavila se, rozhlížela se, čekala. Nic. Tak jsem si řekla, že to byla velká troufalost, že musím být víc trpělivá. Vyšla jsem kopec a na něm byla značka: Santiago, rovných 33 kilometrů, ani o desetinu či setinu navíc. Tak jsem poděkovala tomu jednomu člověku s datem narození v roce 33 a v slzách si šla dát empanadu.
18 kilometrů. To by mohlo vyjít tak akorát na dobu oběda. Myslete na mě, myslím na vás!
Kat.eřina
